Žatva
Když jsem přišla na svět, všichni okolo mě říkali,že mě čeká slavný život... Jenže je to jinak. Na svojí maminku si nevzpomenu a tatínka jsem nepoznala. Ale abych vám řekla něco o sobě... Jsem Žatva, kobylka Českého Teplokrevníka. Mám hvězdičku a jsem starší kobylka. Když jsem byla dostatečně stará na to,aby se na mě mohlo jezdit, začali si na mě lidé sedat. Měla jsem být slavná parkurová klisnička. Ale mě to závodění nebavilo a tak jsem to naschvál kazila. Mé lidi už to nebavilo a tak mě poslali na jatka. Ale přišli tam lidé a zachránili mě. Dali mě jedné hodné paní a pánovi. Nejezdilo se na mě, vždy odpoledne jsem si užívala na prostorném dvorku ještě s jedním koníkem. Ale nový lidé se rozhodli, že tam nebudu jen tak, že půjdu na mateřskou dovolenou. S jedním hezkým hřebečkem jsem čekala hříbátko. Naštěstí oba mí pánové jsou veterináři. A tak plynul čas a já jsem porodila naše hříbátko Argentinu. Je to nádherná bílá kobylka. Občas se na nás přišla podívat jedna rodina. Pán, paní a dva prcci. Jeden prcek si mě moc oblíbil...Samozřejmě Argentíny "teta" se naučila strhávat ohlávku. A já i moje holčička samozřejmě taky. Jednou mí lidé odjeli do práce. Já si chtěla strhnout ohlávku ale uklouzli mi nohy. Cítila jsem únavu a chlad. Můj krásný život končil. Cítila jsem to. Zavřela jsem oči. Začínám se probouzet a vidím krásné dlouhé louky plné jiných koníků. Vidím mojí maminku. Vidím dolů. Všichni brečí. Ach. Každou chvilku se někdo noví objeví. Já se s vámi loučím a řekněte svím koníkům ať neudělají tu samou hloupost jako já.
Tento příběh není smyšlený. Je to jen pravda.
(c)MiShUsKa